Panenka
„Jsem jenom pápěří,
holka ve větru zmítaná,
jsem volná a přece spoutaná . . .
A kdo jenom uvěří, kdo jen mi uvěří,
že už nejsem tvá,
že byla jsem jen večeří,
že byla jsem jen na spaní,
panenka hloupá na hraní . . . „
A za dveřmi tma je,
a bolest si zraje a láska si taje,
jsi můj první sníh i můj první hřích,
co jsi ještě stih´ . . .
a na chodníku bez mých vzlyků,
ještě znova nevstává má růže bílá voňavá,
má růže voňavá . . .
„A co včera bylo mi drahé,
dnes leží tu docela nahé,
jenom tak nahé a bez příkras . . .
a kde ten anděl je?
Tak kde teď je?
ta spása mých spás, má jediná, teď?
když nejsem nevinná . . .
„Jsem jenom pápěří,
holka ve větru zmítaná,
jsem volná a přece spoutaná . . .
A kdo jenom uvěří, kdo jen mi uvěří,
že už nejsem tvá,
že byla jsem jen večeří,
že byla jsem jen na spaní,
panenka hloupá na hraní . . . „
Kdo jen mi zahojí,
mý srdce v tom mým pokoji,
kdy přijde druhý sníh, s ním druhý hřích,
kdo uslyší můj smích . . .
když na chodníku bez mých vzlyků,
ještě znova nevstává má růže bílá voňavá,
má růže voňavá . . .
„A co včera bylo mi drahé,
dnes leží tu docela nahé,
jenom tak nahé a bez příkras . . .
a kde ten anděl je?
Tak kde teď je?
ta spása mých spás, má jediná, teď?
když nejsem nevinná . . .
„Jsem jenom pápěří,
holka ve větru zmítaná,
tak volná a přece spoutaná . . .
Tak kdo jenom uvěří, kdo jen mi uvěří,
že už nejsem tvá,
že byla jsem pouhou večeří,
ta panenka hloupá
na spaní
tvá naivní holka
k čemu?
no, na hraní . . .
a už není . . .
už není . . .
už není . . .
