C´est la vie
Jednou ti, lásko, odpustím
mý dlouhý noci probdělý, vím,
že takhle jsme to nechtěli,
že tak jsme to nechtěli . . .
Jen teď už jsme dospělí
a víme, co se má . . .
„A jednou zatáhnu
za tebou roletu,
a jednou pod koberec
tu poslední stopu zametu.
Víš, něco se opraví a něco už se
nespraví . . .
Až jednou řeknu si:
C´est la vie . . .“
Já kdysi, lásko, byla
tvým ránem i něžným večerem,
a dneska, jak se zdá,
tak do krve se poperem.
I když jsme už dospělí
a víme, co se má . . .
„A jednou zatáhnu
za tebou roletu,
a jednou pod koberec
tu poslední stopu zametu.
Víš, něco se opraví a něco už se
nespraví . . .
Až jednou řeknu si:
C´est la vie . . .“
My kdysi, lásko, byli
ve dvou horkých tělech jeden,
a dneska, jak se zdá,
v létě u nás samý leden.
Přestože jsme už dospělí
a víme, co se má . . .
„A jednou zatáhnu
za tebou roletu,
a jednou pod koberec
tu poslední stopu zametu.
Víš, něco se opraví a něco už se
nespraví . . .
Až jednou řeknu si:
C´est la vie“
Jednou ti, lásko, odpustím,
mý dlouhý noci probdělý, vím,
že takhle jsme to nechtěli,
že tak jsme to nechtěli . . .
Jsou cesty zmýlený
i my
na nich jsme . . .
Jednou ti, lásko má,
jednou ti všechno odpustím,
jen dneska, jak se zdá,
ještě ne,
mý srdce ví,
že dneska ještě ne . . .
„C´est la vie“
„C´est la vie“ . . .
Za foto děkuji MIRA Photography www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts
